Vlastnoručne s Made in Les

Radka dokonale skĺbila svoju tvorivú dušu a lásku k prírode (a hlavne k lesu). Dnes tvorí pod značkou Madeinles rôzne šperky, závesné dekorácie a mnoho ďalšieho, všetko si môžete prezrieť buď tu alebo na jej vypilovanom Instagrame. A okrem toho si môžete prečítať rozhovor, kde nám popísala všetko, od prvých krôčikov alebo kde berie inšpiráciu na svoje tvorenie.

Napíšte nám niečo o sebe, čo vás vystihuje a čo vystihuje celý projekt Made in Les, skrátka čo by sme nemali zabudnúť zmieniť :)

Jmenuju se Radka a jsem duší i tělem holka z lesa :-) Stěhovala jsem se a stále se ráda přesouvám po republice a po světě, ale nejlíp ze všeho je mi v tichu lesa. Tvořím odmalička, ale první "vážné" zkušenosti s řemeslem a podnikáním jsem nasbírala, když jsem s mým (dnes už bývalým) přítelem založili naši truhlářskou dílnu u lesa. Nevyšlo nám sice podnikání ani vztah, ale díky bohu za tyhle zkušenosti, bez kterých bych dneska nebyla, kde jsem. I když jsem si už vyzkoušela spoustu různých prací, vždycky mě to nakonec stáhlo zpátky k ruční tvorbě. A taky ke svobodě a na volnou nohu. A tak tvořím. :-) Madeinles a vůbec celá tvorba je pro mě způsob, jak nejlíp poznávat sama sebe a zároveň posílat něco hezkého a předávat svoje vize a hodnoty i dál.

Ako vlastne vznikol celý projekt Made in Les? Čo Vás viedlo k vlastnému podnikaniu v tomto smere?

To byla hodně dlouhá a spontánní cesta:) Tvoření mě bavilo odjakživa, jen jsem nikdy u ničeho nevydržela. Tak to bylo i s celým projektem Madeinles. Ten byl nejdřív mým osobním blogem, na kterém jsem se sdílela a psala o životě u lesa a naší truhlářské dílně. Pak se z toho stal název, pod kterým jsem pekla cupcakes a dorty. No a pak jsem jednoho dne udělala podle návodu z internetu svůj první lapač snů. A protože mě to bavilo a zbylo mi spoustu materiálu, co jsem si na něj nakoupila, udělala jsem další a hodila je na svůj blog a pak i na Fler.

Lapače snů jsem dělala dál jen tak pro radost asi další rok nebo dva, než jsem se přestěhovala do Prahy kde jsem potkala Zuzku z Korálků. Ta mi tehdy řekla, hele máme teď na e-shopu nově minerály, ty by se ti mohly hodit na ty tvé lapače. Tak jsem nakoupila první várku. A když už jsem doma měla korálky, vznikly i nějaké náramky. A protože cvičím jógu tak jsem začala tvořit taky japa maly. Začala jsem kameny postupně poznávat (do té doby jsem znala fakt možná jen křišťál :-) ) a zrodila se moje láska ke kamenům. Lapače snů, se kterými jsem začínala, dělám vlastně už minimálně, protože mě to táhne čím dál víc do světa šperků. Teď jsem se třeba úplně zamilovala do mědi a výroby šperků metodou elektroformingu. A kdo ví, co bude dál. Tím, že jsem amatér a vystudovaný ekonom, jsem ve světě tvoření a umění pořád takovým nadšencem. Což mi zpočátku vadilo, že nemám žádný umělecký základ a neumím to třeba s grafickými programy. Ale teď to beru spíš jako výhodu. Všecko je pro mě nové a pořád něco objevuju.

Proto jsem si zatím po všemožných úvahách nakonec nechala název Madeinles jelikož je univerzální a můžu pod ním tvořit v podstatě cokoliv a nijak mě nelimituje. Takže tím, že to nebyl od začátku promyšlený projekt ale Madeinles se stále mění spolu se mnou i ta cesta k podnikání byla docela dlouhá. I když živit se tvorbou a být na volné noze je něco o čem jsem snila prakticky odjakživa.

Čo vás na podnikaní a tvorení baví a čo naopak?

Baví mě celý ten proces. To jak je to rozmanité a že tvořím celé od začátku do konce. Jsem vlastně tvůrce, grafik, designer, dělník, správce webu, nákupčí, fotograf, copywriter, marketér, účetní i uklízečka v jednom :-) Podnikání je jedno velké dobrodružství, kor to v handmadu. A jak já ráda říká, taky ten nejlepší seberozvojový kurz, který jsem kdy absolvovala. Cokoliv v sobě nemám ještě vyřešené se mi v něm ukáže. Ať už je to sebehodnota a schopnost se ocenit nebo třeba organizace času a plánování. To všechno se v zaměstnání docela dobře schová, ale v podnikání se to dřív či později někde projeví. Nikam před sebou zkrátka neuteču a nutí mě to na sobě neustále pracovat. A taky mě baví to, že život s podnikáním je nepředvídatelný a prakticky dopředu nenaplánovatelný.

A co mě nebaví? Asi to samé :D Protože když je člověk někdy unavený, docela rád by spočinul v nějaké té své komfortní zóně. A nemusel pořád něco řešit. A taky mi někdy chybí pracovní kolektiv. Jsem poměrně dost ráda sama a ráda si dělám všechno po svém, ale spolupráce, sdílení svých pracovních starostí i radostí i s někým dalším, to mi občas chybí. A kor s koronou bylo té samoty za poslední rok už prostě někdy moc.

Kde hľadáte inšpiráciu na svoje produkty? A ako potom postupujete pri hľadaní dodávateľov materiálu na ne?

Inspirace je jako puzzle. Skládám si ji z toho, co najdu v sobě ale i venku. Je to taková kombinace bytí v sobě – k tomu mi hodně pomáhá bydlení v klidu lesa a to, že se můžu úplně odpojit od okolního světa, když chci. A samozřejmě příroda. A pak jsou to ty faktory zvenčí. Koukám se na lidi a na jejich šperky co nosí (začíná to být docela úchylka:), na instagram, na internet i jiné tvůrce. To všechno se pak nějak spojuje a vize konkrétního výrobku pak ke mně chodí většinou večer před spaním nebo nad ránem hned po probuzení. Někdy i ve snech a občas mě i probudí.

Nápadů na produkty mám v hlavě spousty, ale snažím se je spíš krotit. Ono když se tím chce člověk živit, je třeba se usměrňovat :-) Soustředit se a nechtít hned realizovat všechno co ho napadne. To by bylo sice krásné, ale časově i finančně neudržitelné. Ráda se inspiruju i druhých ale mám poměrně jasno v tom, co se mi líbí a co chci tvořit. Hlavně na začátku jsem totiž hodně uvnitř sebe řešila otázku toho, jestli to co dělám, nedělá už spoustu jiných lidí, jestli vůbec přicházím s něčím novým nebo naopak strach z toho aby můj nápad někdo nezkopíroval. Ale to asi na začátku řeší hodně tvůrců. Teď už to tak neřeším a je to velká úleva! Vlastně si myslím, že něco jako konkurence v podstatě ani neexistuje, protože výsledný produkt je jen jedna část. Pro mě ta menší. Mnohem důležitější je podle mého ta ENERGIE, se kterou se tvoří. A kterou tím vkládáme do svých výrobků. A tu máme každý úplně jinou! Jedinečnou. Neopakovatelnou.
 
A dodavatele hledám různě na internetu nebo na doporučení. To je ta část práce, která mě teda upřímně vůbec nebaví :-) Snažím se totiž hledat opravdu kvalitní a přírodní materiály a v prvé řadě hledám vždycky české výrobce nebo dodavatele. Pro kameny jsem si začala jezdit osobně do velkoskladu tady u nás v Beskydech. A celkově se snažím mít k materiálu co nejblíž. Udržitelná tvorba a co nejnižší ekologická stopa jsou pro mě hodně důležité hodnoty. Proto vznikl i taky takový můj klaim: „All you need is les(s). A můj sen je chodit si nacházet kameny i sama do přírody. Jen s tím zatím nemám žádné zkušenosti.

Máte rozmanité portfólio produktov, kde na ne zháňate materiál? Poraďte nám, ako zohnať takého dodávateľa?

Jak už jsem psala, jsou to hodiny hledání na internetu. A pak taky spousta zkoušení a nepovedených objednávek. Je to docela náročný proces a tak ho už beru jako část svého know-how, Mezi tvůrci a v různých skupinách si rádi svoje know-how posdílíme a poradíme si, ale jinak myslím, že si stejně každý musí najít, co mu vyhovuje a projít si tímhle procesem, který ho jistojistě zocelíJ Je to důležitá součást celé tvorby a nedá se jen tak přeskočit.

Čo je podľa vás najlepšia reklama?

Vlastně sama nevím. :-) V tomhle pořád docela tápu. Pro mě je to instagram, protože ho mám ráda a ráda tam trávím čas. A pak samozřejmě spokojení lidé, kteří se k vám vrací a řeknou o vás třeba i někomu dalšímu. 

Najväčšou radosťou sú spokojní zákazníci – napíšte nám nejakú peknú spätnú väzbu, ktorá Vás v poslednej dobe potešila :)

Mě těší úplně každá zpráva a email, který mi přijde zpátky. Tím, že prodávám hlavně online je to ohromně důležité. Bez zpětné vazby se to dlouho dělat nedá, ať to člověka baví sebevíc. A asi nejvíc mě potěšili pohlednice a dárečky, které mi přišli od lidí poštou. To, že si v dnešní internetové době někdo udělá čas a pošle mi krásný, ručně psaný papírový pohled s poděkováním, to je pro mě pořád docela neuvěřitelná věc!

Keby ste mali napísať jednu radu všetkým, ktorí premýšľajú o tom, že rozbehnú podnikanie so svojimi výtvormi, aká by to bola?

Myslím, že je velký rozdíl mezi tím tvořit jen tak pro radost nebo se tím živit. Když to chce mít člověk opravdu jako zdroj obživy, stojí to mnohem víc sebekázně. Protože pokud má člověk kreativní duši, má většinou spoustu nápadů a chce tvořit a zkusit si všechno :-) Jenomže pak se začne ztrácet nejen v té záplavě materiálu, technik, dodavatelů, ale i se svými výrobky na trhu. A tak v sobě. Chce to soustředěnost, trpělivost a právě tu sebekázeň. Což nezní úplně kreativně :-) Myslím, že dřív nebo později si zkrátka musí vybrat a na něco se specializovat. Což neznamená, že není důležitá ta první fáze, kdy se hledáme, skupujeme a zkoušíme všechno co se dá. Rukodělné podnikání není jednoduché podnikání. Ale je podle mě vůbec jedno z nejkrásnějších a rozhodně stojí za to!

A jak už jsem psala, co nejmíň řešit co kdo dělá a nedělá, co chtějí lidé nebo kde je „díra na trhu“. To člověka hrozně odvádí od sebe. Tvořit ze sebe je asi ta nejlepší rada. Tvořte tak, jak to cítíte, ať už je to z pohledu ostatních sebevětší blbost:) Je to jenom vaše cesta a nikdy nevíte, jaký skvělý podnikatelský záměr se z toho nakonec vyklube. Produktů je konec konců všude spousta, co si budeme povídat. Ale radost to je stále nedostatkové zboží! Když vás to bude bavit, z výrobků a celé vaší prezentace to půjde cítit. A to co u handmade výrobků táhne, je právě jejich energie. Radost je to nejlepší kormidlo!